Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi

potkani, papoušci, morčata...

Kikí a Safira

Kikí a Safira

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (129 | 82%)
Všechny práce v kleci a kolem ní provádíme denně přibližně ve stejnou dobu. Ptáci se našemu rytmu brzy přizpůsobí.

K ptákovi se nikdy nepřibližujte potichu. Ptáci nehlučným bytostem příliš nevěří. Voláme na něj nebo hvízdáme když jsme na doslech a v jeho bezprostřední blízkosti s ním denně rozmlouváme.

Je vhodné několik hodin denně nechat v místnosti hrát rádio, aby si papoušek zvykl na lidské hlasy.

Vyvarujte se prudkých pohybů a hluku v blízkosti ptáčka.

Zejména v prvních týdnech se před svým papouškem neobjevujeme v nezvyklém oblečení například ve velkém klobouku a slunečních brýlích. Ptáčka by to zneklidňovalo.

 kontakt zvykat nabízením oblíbené potravy. Nejprve zkrz mříže klece a když si ji začne brát můžeme pokročit dál a jeho oblíbenou potravu (klas senegalského prosa) si položit na ruku nejprve na hřbet a nyní nabízet už v kleci. Ptáci poměrně brzy pochopí, že hřbetem ruky je nemůžeme uchopit. Když ptáček začne důvěřovat a zobat z hřbetu ruky můžeme začít potravu pokládat na otevřenou dlaň. Při tom ptáčka voláme jménem a klidným hlasem na něj mluvíme. Spěch se při ochočování nevyplácí, ptačí důvěru si musíme získávat postupně a nenásilně. S tímto je vhodné začít tak po týdnu co ptáčka máme když už se u nás doma rozkoukal.

Slova nebo melodie, které chceme papouška naučit mu musíme co nejčastěji opakovat.

 Ptáček který si vypěstuje silné pouto k člověku je rád  „ptačím princem" a bude zpravidla těžko snášet oblíbí-li si jeho „vyvolený" člověk ještě jiného nového ptáka.

Ptáky ani jiná zvířata nikdy neochočujeme tím způsobem, že je vyhladovíme a potom jim nabídneme jídlo na ruce. Mnohá zvířata by raději volila smrt hladem, než by na ruku přišla. Takovéto počínání je vlastně týráním zvířat.

Papoušek nádherný Karlík ke mně přišel už ochočený, bylo mu osm let, už uměl říkat svoje jméno a nejčastěji říká „Karliku" když vidí, že si někdo bere něco k jídlu. Za nového oblíbence si vybral bráchu sedá na něj když je na gauči, ale bojí se pokud by s ním chodil. Mě si příliš nezamiloval i když jsem mu každý den uklízela v  kleci a dávala jídlo, ze začátku mě při pracích v kleci štípal silněji, později se spokojil jenom s vyháněcím pokřikem a slabým chytáním prstů do zobáčku. Když jsem si pořídila potkany a brácha (Karlíkův oblíbenec) se s nimi mazlil bylo na Karlíkovi vidět, že žárlí a na nějaký čas k němu přestal lítat i když zrovna u sebe potkany neměl. Časem si Karlík na potkany zykl a opět k bráchovi začal létat. Nejraději má když od něj dostane potravu rovnou z pusy. Zajímavé je, že když měl brácha chřipku a nabídla jsem takto Karlíkovi potravu já, odmítl a klovnul mě do nosu. V prvním roce co u nás byl měl ve zvyku po ránu dost hlasitě „vítat slunce", v té době žila v jedné místnosti v samostatné kleci spolu s ním samička korely chocholaté. Když korela umřela, přestal se Karlík (papoušek nádherný) po ránu hlučně projevovat. S korelou   na sebe nikdy neútočili doopravdy, ale nádherňák ji při proletování velice rád odháněl z jejích oblíbených míst (při tom se také hodně zdokonalil v létání, ze začátku někdy padal). Korela Karluška si to nenechávala líbit a ze svých místeček hned tak neulétla ba dokonce se Karlíkovi i postavila a oba si naznačovali výpady zobákem. 
karlik na knize.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Zvířecí přátelé obohacují náš život
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one