Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi

potkani, papoušci, morčata...

Kikí a Safira

Kikí a Safira

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (125 | 81%)
Potkani se dokáží výborně přizpůsobit. Potkan rýžový a potkan bambusový svá jména získyli proto, že se živí výhradně rýží a bambusem. Je-li po ruce jen jednostranná nabídka potravy, potkani se na ni specializují. U jedné pizzerie v USA vedlo velké množství odpadků k růstu počtu potkanů. Bylo zjištěno, že se u potkanů vyvinula záliba pro různé druhy pizzy. Někteří požírali jen pizzu Margarithu, jiní výhradně pizzu Funghi. Sklon ke specializaci na určitý druh potravy je u potkanů silně vyvinutý, což není vždy dobré pro jejich zdraví. Proto je třeba jim od začátku nabízet pestrou stravu.

V některých oblastech světa, například v Číně si krys a potkanů cení pro jejich inteligenci, obdivují jejich obezřetnost a schopnost správného úsudku. Jedna legenda vypráví o tom jak se krysa dostala na první místo čínského horoskopu: Čínský císař jednou uspořádal závod který měl rozhodnout o pořadí zvířat v horoskopu, krysa se přes rozbouřenou řeku dostala na zádech dobráckého vola těsně před cílem z něho seskočila a tak vyčerpaného vola v závodě předběhla, od té doby začíná čínský horoskop rokem krysy.

V Indii požívají krysy pro své vlastnosti velkou vážnost a téměř náboženskou úctu, v malém severoindickém městě Dešnok je hinduistický chrám zasvěcený krysí bohyni Karni Matě. V prostorném chrámu žije okolo 20 000 krys. Lidé věří, že krysy jsou potomci bohyně jménem Karni Mata která žila v 15. století a rozhodla se, že její znovuzrozené děti přijdou na svět v podobě krys. Příslušníci kasty Karany  každou krysu považují za reinkarnaci bohyně nebo svého předka a chovají k nim patřičnou úctu. Přáním věřících je také se po smrti převtělit v krysu. Proto se do chrámu přicházejí Karni Matě a jejím krysím potomkům poklonit věřící z celé Indie a na projevech přízně rozhodně nešetří, nosí hlodavcům oříšky, cukrovinky, mléko a spoustu dalších pochoutek. Krysy zde mají větší cenu než cokoli jiného - pokud by v tlačenici někdo krysu zašlápl, musel by chrámu věnovat sošku krysy z ryzího zlata. A když někdo zahlédne bílou krysu které v chrámu také žijí, může si být jistý přízní štěstěny.

Koncem padesátých let odpálili američané vodíkovou bombu na atolu Eneawetok. O několik let později zkoumali biologové zbytky ostrova v jižním Pacifiku, našli tam potkany těšící se plnému zdraví. Mistři v přežití dokázali odolat i té největší katastrofě jakou si dovedeme představit.

ATLETICKÉ VÝKONY POTKANŮ

Skok do výšky: 75 cm
Skok do dálky: téměř 150 cm
Plavání:  Potkan uplave bez potíží 1 km a svými šikovnými tlpkmi dokáže chytat ryby, v laboratorních podmínkách dokázal 3 dny bez přestávky šlapat vodu. Dokáže se potápět a proplavat i záchodovým sifonem.
Šplhání: Potrubím vyšplhá potkan ze sklepa až do 10. patra domu.
Rovnováha: Potkani umí běhat po natažených lanech, drátech, řetězech nebo úzkých hranách. (Viděla jsem prokousaný sáček mléka zavěšený na prádelní šňůře právě proto aby se k němu hlodavci nedostali.)
Prolézání: Potkan se umí protáhnout i otvory velikosti dvacetikoruny.
Hlodání: Bez problémů se prokouše i betonovou deskou.
Běh: 100 m zaběhne potkan pod 10 sekund.

SLUCH

Potkani slyší zvuky ve frekvencích mezi 250Hz a 80kHz, nejcitlivěji slyší v oblasti 8 až 38kHz.
Člověk slyší zvuky ve frekvencích mezi 16Hz až 20kHz, nejcitlivěji slyší v oblasti 2 až 5kHz.
Ke kvalitnějšímu slyšení potkanovi pomáhá možnost natáčet uši dopředu, dozadu a zároveň dovnitř a ven. Potkani se rodí hluší, jejich zvukovody se otevírají ve 2 až 4 dnech života a již ve stáří 20 dnů dosahují sluchových schopností dospělých jedinců.
U mnoha druhů živočichů se albinismus pojí s nedostatky v akustické a optické orientaci. Pokusy však dokázaly, že albiničtí potkani slyší stejně dobře jako jejich pigmentovaní druhové.

ČICH

Potkani mají velice dobře vyvinutý čich, je důležitý už pro čerstvě narozená mláďata samička si totiž hned po porodu nanáší na mléčné žlázy sliny a mláďata je po čichu najdou a poprvé se napijí. Také jejich hnízdo i sourozenci mají specifický pach který už i čerstvě narozená mláďata dokáží rozpoznat. Čichem dokáží potkani rozlišit spoustu věcí. Matka pozná svá mláďata a dokáže rozlišit i jejich pohlaví. Také členové skupiny se poznávají hlavně po čichu. Pokani mají řadu pachových žláz, když se potkají dva jedinci nejdříve si očichají určitá místa na těle a pak se rozhodnou budou-li spolu bojovat či ne. Samci dokáží poznat jedná-li se o samce nebo samici a je-li samice připravena k páření. Po pachu dokáží poznat i postavení jiného potkana ve skupině, samci dokáží poznat je-li jejich soupeř dominantní nebo submisivní a při různých pokusech bylo prokázáno, že dávají přednost pachu submisivních jedinců. Stejně jako z pachových žláz dokáží „číst" i z moči. Zajímavé je, že se potkani vyhýbají pachu mrtvých potkanů a při setkání s potkaní krví nebo masem vykazují zřetelné známky strachu, strnou a vylučují stresové feromony.

CHUŤ

Již několik hodin po narození dokážou potkani rozlišit chuti jako sladká, kyselá, hořká a slaná. Později dávají přednost té potravě kterou přijímá jejich matka. Různé výzkumy prokázaly, že obliba jednotlivých druhů krmení se získává sociálním učením. Vědci pozorovali, že potkan, který přišel do kontaktu s jiným, právě nakrmeným potkanem, dal poté přednost právě tomu krmení, které jedl druhý jedinec. Potkani také z neznámé potravy ukousnou jen malý kousek čímž snižují riziko možné otravy, neznámé potravě příliš nedůvěřují tomuto jevu se říká neofóbie. Větší skupiny potkanů mají dokonce své ochutnavače, bývají to mladí a zvědaví jedinci. Pokud ochutnavač nějakou potravu odmítne nebo ho v krátké době po jejím požití stihnou útrapy, ostatní členové skupiny se oné potravy ani nedotknou. Proto se jedy na myši působící příliš rychle míjejí větším účinkem, dříve se používala například mořská cibule. Zákeřnějším jedem byl fosfor, vchod do myší nory se jím potřel, hlodavec se fosforovou pastou umazal a poté si ji olíázal z kožíšku. Fosfor způsobil velkou žízeň ovšem když se zvíře napilo začali v jeho trávicím traktu vznikat plyny, nafoukl se a někdy doslova vybuchl. dnes se jako jed k hubení hlodavců používají tzv. anticoagulantia látky snižující srážlivost krve např. Kumatox jehož účinnou látkou  je warfarin (tato látka se používá i k léčbě trombotických stavů u lidí kdy je zapotřebí krev „rozředit" aby netvořila sraženiny v cévách). Tyto jedy působí až za několik dnů kdy se v těle nashromáždí smrtelná dávka a potkan hyne na vnitřní krvácení. Než k tomu však dojde strach ostatních členů skupiny z neznámé potravy pomine a tak se otráví více zvířat. Protijedem k anticoagulačním jedům je vitamín K který srážlivost krve zvyšuje. Hubení myší pomocí jedů má nepříznivý vliv i na dravé ptáky, kteří se po pozření otráveného hlodavce také otráví.

ZRAK

Potkani se rodí slepí a oči se jim otvírají až mezi 10. a 17. dnem života. Sítnice obratlovců obsahuje dva typy fotoreceptorů tyčinky a čípky. Tyčinky jsou citlivější na světlo a lépe fungují za šera naprotitomu čípky nereagují příliš na změnu intenzity světla zato jsou citlivější na změnu vlnové délky světla a jsou tedy zoodpovědné za barevné vidění potkan je spíše noční zvíře a proto jeho sítnice obsahuje témněř výhradně tyčinky. Proto je potkan téměř barvoslepý, vidí však výborně za šera a má postraní vidění jeho zorné pole je širší než u člověka což se v podzemních chodbách náramně hodí.
Pokusy dokázaly, že dokáže rozlišit mezi modrou a červenou, zelenou a červenou, žlutou a červenou a modrou a žlutou. Naopak nerozezná zelenou a žlutou, zelenou a modrou. Práh dráždivosti jednotlivých barev se zvyšuje v pořadí: modrá, zelená, žlutá a červená, to znamená, že červená má nejvyšší práh dráždivosti a zvířata nedokáží vnímat červené světlo. Toho se využívá například při výzkumu nočního života zvířat.

ZVUKY

Lidské ucho vnímá zvuky v rozmezí 16Hz až 20kHz a nejcitlivější je ve frekvenci mezi 2 až 5kHz, zvuky pohybující se mimo tyto frekvence se nazývají ultrazvuk. Potkani vydávají mnoho zvuků, slyšitelné pro člověka jsou pouze některé většina z nich je právě v oblasti ultrazvuku. Zvuková komunikace potkanů je velmi složitá a rozmanitá, pro různé situace mají různé zvuky. Již několikadenní mláďata vydávají několik různých zvuků některé i slyšitelné pro člověka a jiné v ultrazvukových frekvencích. Vysokofrekvenční zvuky vydávají potkani při hře,při boji, rozmnožování nebo v přítomnosti možných nepřátel jako například kočky.

PÉČE O SRST

Potkani jsou velmi čistotná zvířata, již během prvních dnů života jsou u malých potkánků vidět pohyby kterými se čistí dospělí. Z počátku jim to moc nejde protože péče o srst vyžaduje smysl pro rovnováhu a dobrou koordinaci pohybů, ale nejpozději do 12. dne je čištění packami plně vyvinuto. Lízání srsti je možné pozorovat od 13. dne. Vědci pozorovali, že dospělý potkaní samec stráví 40% aktivního času (asi 3 hod. denně) čištěním a péčí o srst. Tato doba je rozdělena do kratších časových úseků, při čemž nejpečlivěji se potkani čistí před uložením se ke spánku a potom když večer vstávají. čištění často následuje po jídle a pití.

POTKANI A LIDSKÁ ŘEČ

Španělští vědci zjistili, že potkani jsou schopni rozlišovat lidskou řeč, což je schopnost která byla doposud připisována jenom primátům. Vědci podrobili zkoumání dvě skupiny, z nichž každá čítala 32 potkanů. Oběma byly vždy po dobu 5ti sekund přehrávány stejné věty: první skupině v japonštině a druhé v holandštině. Když zvířata rozpoznala známou větu, měla za úkol zvednout páčku za což byla odměněna potravou. Zvířata jimž byla přehrávána pouze japonština, reagovala jen na tuto řeč, na holandštinu nereagovala. A potkani jimž byla přehrávána holandština se chovali přesně na opak. Zvířata dokázala obě řeči rozlišit i když byl test rozšířen o další věty. Ovšem když tytéž věty vyslovovali různí lidé, měli s jejich rozlišením problémy, což je fenomén který je vědcům znám i z pokusů s lidskými dětmi. Až dosud byla schpnost rozlišovat řeči, která je základem pro osvojení řeči,  známa pouze u lidí a primátů. Tyto pokusy samozřejmě nemohou prokázat zda potkani také rozumí smyslu řeči. Vědci se domnívají, že v případě schopnosti rozlišovat řeč se u potkanů jedná spíše o vedlejší produkt jejich schopnosti vnímat, která je u tohoto zvířecího druhu mimořádně dobře vyvinutá. To jen potvrzuje známý fakt o mimořádných schopnostech potkanů, které výrazně vyčnívají nad schopnosti ostatních hlodavců.

ŠEDINAMI PROTI RAKOVINĚ

Souvislost mezi příčinami šedivění vlasů a možnou léčbou rakoviny kůže pomohly americkým vědcům z nemocnice v Bostonu odhalit stárnoucí myšky.Vlasy šednou v důsledku ztráty pigmentace a tudíš blednou. Přitom buňky ve vlasových koříncích, takzvné melanocyty, přestávají produkovat barvivo melanin a odumírají. Vědci zkoumali, proč se barevné buňky nekontrolovaně množí a vytvářejí melanomy (buňky rakoviny kůže). Při tom vyšlo najevo, že u šedivých myší počet melanocytů nejenom klesá, ale také, že se buňky dostávají na „scestí", tedy jinam než kam mají. Plně vyvinuté barevné buňky nejsou na vlasovém kořínku, kde se tvoří barvy, ale místo toho přímo u kmenových buněk ve vlasovém folikulu, který obklopuje vlasový kořen. Jinam zavedené barevné buňky tam nemohou přispívat k  předávání barev a srst působí jako šedá.
Pokud nějaké myši chybí gen Bc 1 - 2 , ta zešedne ještě dříve, dokonce již krátce po narození. Také u lidí kteří brzy zešediví, pravděpodobně existuje faktor, který tento gen brzdí. Pokud se vědcům podaří cíleně blokovat gen Bc 1 - 2 a tím napodobit proces stárnutí, pravděpodobně se jim také podaří zastavit růst rakovinných buněk.

PŘEŽIJÍ NÁS POTKANI?

Potkani mají zcela výjímečnou schopnost přizpůsobovat se nejrůznějším životním podmínkám. Dokáží se živit i takovými subtancemi, s nimiž si jiní živočichové nedokáží poradit. Také mají extrémní rozmnožovací schopnost, po třítýdenní březosti vrhnou samice až 15 mláďat najednou a tyto mláďata jsou schopny rozmnožování už za 3 měsíce. I když se věku 20ti měsíců dožije sotva čtvrtina divokých potkanů, bohatě to stačí aby populace rychle rostla. V některých městech počet potkanů převyšuje počet lidí. V Paříži například připadají tři potkani na jednoho člověka.
Mnozí vědci se domnívají, že díky schopnosti přežívat i v extrémnmích podmínkách přežijí potkani nejen většinu ostatních druhů zvířat, ale také celé lidstvo. Potkani dokázali přežít i na atomových střelnicích kde se prováděly pokusné výbuchy.

ZVĚDAVÍ POTKANI ŽIJÍ DÉLE

Vědci z Pensylvánské univerzity v USA zkoumali vztah mezi rakovinou a stresem. Výzkumu podrobili 80 samiček potkanů a zjistilo se, že neohrožení potkani postižení rakovinou žijí až o 25 % déle než jejich bázliví soukmenovci. Zřejmě existuje přímá souvislost mezi individuálním charakterem jedince a obranyschopností jeho organizmu. A neplatí to jen o potkanech, podobné studije prováděné na lidech docházejí k velice podobným závěrům.

HLODAVCI DOKÁŽÍ PŘEDPOVĚDĚT ZEMĚTŘESENÍ

Existují četná svědectví i důkazy o tom, jak zvířata změnou chování nebo hromadným úprkem dávala najevo, že tuší blížící se zemětřesení. Ale věrohodné a vyčerpávající vysvětlení tohoto jevu zatím stále není k dispozici.
Nejlepšími „věštci" blížícího se zemětřesení jsou zvířata obývající dutiny, jeskyně a podzemní prostory, tedy především potkani, myši a další podzemní hlodavci a také netopýři. Je možné, že dokáží různé vlny a vibrace zaznamenat na větší vzdálenost než člověk. Dalším vysvětlením by mohlo být, že pozitivně nabité částečky vznášející se ve vzduchu, takzvané aerosoly, způsobují šíření serotoninu v mozku a tím vyvolávají rozčilení a strach. Dokud se ovšem nepodaří prozkoumat přesné příčiny tohoto chování, nebude možné zapojit zvířata do spolehlivých varovných systémů.

SEXUÁLNÍ CHOVÁNÍ POTKANŮ

Mladí dospělí samečci jsou sexuálně nejaktivnější a sice se souhlasem starších. Tato praxe slouží pravděpodobně ke kvalitnímu zachování a rozšiřování druhu.
Samičky mají velmi zajímavou a vědecky dosud nevyjasněnou schopnost, za nepříznivých životních podmínek jako je nedostatek potravy nebo prostoru dokáží ještě po spáření zastavit oplodnění nebo vývoj zárodků ve svém těle. Totéž udělají také v případě, když očekávaný přírůstek pochází od samečka k němuž necítí dostatek sympatií. Proto potkani přivádějí na svět jen chtěné potomky.  

ŽIVOT V POTKANÍM DOUPĚTI
 
Podzemní stavby divokých potkanů jsou velice rafinovaně vybudovány. V doupěti jsou rozličné prostory sloužící k různým účelům, řada chodeb má zpravidla více vchodů a východů. Uvnitř potkaního hradu je zásobárna, ložnice, obývací prostory a záchod. Uprostřed stavby na nejlépe chráněném místě se nachází společná místnost pro kojící samičky a mláďata. V přilehlých prostorách - kolem této místnosti - se zdržují starší dominantní samečci stejně jako mláďata a právě nekojící samičky. Na vnějších částech stavby žijí zpola a zcela dospělí příslušníci rodiny. Pokud je už v potkaním doupěti příliš těsno zvířata se tam necítí dobře a jejich sociální vazby slábnou. Potom se především mladší potkani žijící v okrajových částech stavby v menších skupinkách vystěhovávají aby založili někde jinde nové rodinné doupě.
Potkani v klecích tuto možnost nemají, je zajímavé, že pokud se přemnoží a nejsou včas rozděleni dochází k zvláštnímu jevu, vytvářejí „tlupy" a ztrácí zájem o opačné pohlaví. Pokud se stav nezmění přestávají se nakonec rozmnožovat i starší potkani. Namísto sociálního chování nastupuje ryzí egoizmus. Každé zvíře začne žít svůj vlastní život, pokouší se uchovat si svá privilegia například své obzvláště chráněné místo ke spaní, jak jen to jde. Ani po úhynu řady kolegů, když už mají ostatní dost místa se jejich chování nemění, nedojde k žádné socializaci a stádo doslova vymírá.

SOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ

Potkani mají vysoce vyvinuté sociální cítění, proto není vhodné chovat potkana jednotlivě. Nejméně bychom měli mít dva. Izolovaně žijící potkan je bojácnější, žije kratší dobu, spotřebovává více krmiva a paradoxně méně spí než potkan žijící ve skupině. Je vědecky dokázáno, že u odděleně žijících potknů dochází ke zvýšené produkci adrenokortikotropního hormonu, způsobujícího chronickou stimulaci nadledvinek které jsou v důsledku toho větší než u potkanů žijících ve skupině.
I v potkaní skupině existuje hierarchie, není však tak pevně stanovená jako u jiných druhů zvířat. U lvů například jí jako první dominantní samec, ačkoli kořist ulovila lvice až když má lví samec dost přenechá zbytky samicím a mláďatům. U potkanů je tomu právě naopak. Pokud není dost potravy k nasycení všech, dají silnější samečkové potravu mláďatům a samičkám. V hierarchii nejvýše postavení samečkové jsou totiž velmi tolerantní, jejich hlavní úlohou je ochraňovat velkou potkaní rodinu před nepřáteli a jiným nebezpečím. Život v potkaní skupině se vyznačuje vzájemnou nákloností a ohleduplností. Potkani si rádi a vydatně pomáhají při vzájemné péči o srst a při spaní se k sobě tulí. Velmi oblíbenou procedurou je takzvané přelézání a podlézání při kterém starší potkani přelézají přes mladší, zřejmě si tak vyměňují něžnosti.V literatuře znovu a znovu narážíme na následující příhodu: dva potkani přecházejí přes dvůr. Jeden z nich je zabit. Druhý zůstane na místě a nesnaží se prchnout pryč. Bylo zjištěno, že je slepý. A bylo nalezeno stéblo slámy, malá větvička nebo něco podobného, pomocí čeho vedl zabitý zdravý potkan slepého přes dvůr.

Mladší potkaní samečkové a samičky žijící v okrajových částech potkaní stavby mají za úkol varovat klan v případě nebezpečí. Ultrazvukově signalizují ohrožení a poté běží do vnitřních prostor stavby a všechny probudí.
Nejvýše postavení samečci pak rozhodnou jak se k situaci postavit. Buďto se vetřelci postaví připraveni k boji nebo dávají signál k útěku ze stavby a organizují jej.
Pohlavně dospělé samičky se především starají o mláďata, potomky mívá několik samic najednou a vychovávají je společně ve vnitřních dobře chráněných prostorách potkaní stavby. Neexistuje přísné ohraničení míst vrhů jednotlivých matek, pokud se některá z nich vydá za potravou ostatní matky se mezitím starají i o její mláďata. Když se ze své výpravy už nevrátí přijmou její mláďata za vlastní. Tímto je zajištěno přežití co největšího počtu mláďat. Obranou proti nepřátelům se samičky zabývjí - ostatně velmi úspěšně - jen zřídka, když chybí podpora samců.
Ochutnavači jsou v klanu většinou mladí samci. Jako první ochutnávají neznámou potravu a ostatní členové potkaní rodiny je několik hodin bedlivě pozorují neobjeví-li se útrapy nebo smrt ochutnavače. Do té doby se nikdo z klanu neznámé potravy nedotkne a to i když je jí nedostatek. Žádný příslušník potkaního stáda se do konce života netkne potravy po jejímž požití ochutnavač zemřel. Mladí potkani jedí jen tu potravu kterou už jedl nějaký starší kolega a nechal na ní svůj pach. Tento dokonale promyšlený postup hodně přispěl k přežití potkanů, kteří jsou po celém světě pronásledováni.
 
Když se v teritoriu potkaního klanu objeví cizí potkan, buďto jej vyženou nebo přijmou do klanu. Vetřelci nejprve předvedou předstíraný útok obvykle při tom nedojde ke skutečnému napadení. Nakonec se jeden ze starších vůdčích samců výhružně postaví před vetřelce a dá mu na srozuměnou, že tu není vítán. Za normálních okolností se vetřelec opatrně stáhne zpět. Nikdo jej nepronásleduje. Pokud se do této situace dostane nezkušený laboratorní potkan a je zavřen s jiným potkaním klanem do jedné klece je nejprve starousedlíky varován, ale protože nemá kam utéct bude příslušníky rodinného klanu napaden a nakonec zabit. Pokud jsou spolu v jedné kleci zavřeni dva neznámí dospělí potkani, dojde ke krvavým rvačkám. Zvířata zůstanou zpravidla nesmiřitelná, protože pocházejí z různých rodin, jejich pach jim může být vzájemně nepříjemný. Výkřik pokory neovládá žádný z nich, v přírodě by si šli z cesty a nenapadali by se v kleci to však nejde. Pokud jsou, ale neznámí potkani opačného pohlaví může být pohlavní pud natolik silný, že překoná přirozené bariéry a po počátečním kočkování může dojít i k páření.

INTELIGENCE

Potkani se umí rychle přispůsobit novému prostředí a podmínkám. Domestikovaní potkani se velice brzy naučili důvěřovat člověku, který je po celá tisíciletí jen pronásledoval. Brzy se ochočí a s lidským obrem si hrají a mazlí se jako by nebyl ničím jiným, než velkým potkanem. O jejich inteligenci svědčí především jejich schopnost přežít v měnícím se prostředí, je jen málo živočichů kteří dokáží lidskou civilizaci tak úspěšně využívat ve svůj prospěch takovými zvířaty jsou například holubi žijící v městech kteří dokázali skalní převisy vymněnit za římsy budov a potravu dokáží tak jako potkani nacházet v odpadcích měst, ale většina jiných živočichů následkem rozmáhající se lidské civilizace vymírá. V tvrdé škole života kterou za sebou potkani jakožto nenáviděná a pronásledovaná zvířata mají, dokázali přežít jen ti nejchytřejší. Kdo nebyl schopen rychle se učit a přizpůsobovat se často i těm nejnepříznivějším podmínkám, nepřežil. Zbyla jen ta nejchytřejší, nejvýše vyvinutá zvířata schopná vyrovnat se s každou situací. Rovněž vysoké sociální cítění potkanů, jejich bezpodmínečná solidarita, vzájemné hájení a ochrana není nic jiného než výraz jejich inteligence, kdyby byli jen egojistickými samotáři byli by už dávno vyhubeni.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Zvířecí přátelé obohacují náš život
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one