Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi

potkani, papoušci, morčata...

Kikí a Safira

Kikí a Safira

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (127 | 81%)
POTKAN LABORATORNÍ

Řád:                                 Hlodavci (Rodentia)
Podřád:                            Myšovci (Myomorpha)
Čeleď:                              Myšovití (Muridae)
Podčeleď:                        Pravé myši (Murinae)
Rod:                                 Rattus
Druh:                                Potkan (Rattus norvegicus)
Délka těla i s hlavou:       21 až 28 cm
Hmotnost:                         200 až 500 g
Způsob života:                  skupinová zvířata s noční aktivitou
Rozšíření:                         po celém světě, původně pochází z Asie
Domestikace:                    Jako laboratorní potkani (hlavně albíni) se 
                                         chovají od roku 1890.
                                                   Jako mazlíčci objeveni v Anglii zhruba v roce
                                                   1960.

Potkani se do Evropy rozšířili asi před 200 lety jako černí pasažéři na lodích z Asie. Vytlačili postupně menší krysu. Krysa pochází také z Asie, pravděpodobně se však do Evropy rozšířila již v prehistorických dobách. Potkan vpodstatě zachránil Evropu před morem, potkan je totiž vůči moru odolnější než do té doby rozšířenější krysy a tak blechy které mor přenášely mohly déle zůstat na potknech a nemusely si tak často hledat nového hostitele (např. člověka). Nejdříve se soudilo, že mor způsobuje vliv oběžnic, později si lidé uvědomili souvislost moru s krysami a snažili se je hubit, oblíbeným „jedem" bývala například prsť z hrobu svatého Ulricha. Na ochranu před morem se také pojídaly obrázky svatých patronů proti moru. Mor a jiné nákazy se mohly ve středověkém městě výborně šířit, protože jedinou kanalizcí byla uliční stružka, splašky se vylévaly přímo z oken a na ulicích se válely haldy odpadků. Obyvatelé německého města Hammeln chovali nenávist ke krysám ještě o několik desítek let dříve, legenda vypráví že v roce 1284 se radní města rozhodli povolat krysaře známého svými neortodoxními metodmi. Tisíce krys následovali vábivé tóny flétny které je zavedly do řeky kde našly svou smrt. Když radní města odmítli krysaři vyplatit odměnu, pomstil se na jejich dětech a tak jako krysy je zavedl do řeky. Tato pověst se samozřejmě nezakládá na pravdě, ale její vyprávění svědčí o tom, že lidská sídla byla zmořena krysami již ve středověku.
Od roku 1890 se potkani cíleně chovají v laboratořích za účelem pokusů. Na potkanech a myších se zkouší léky, kosmetika, spreje a mnoho dalších chemických látek aby bylo možné odhadnout reakci lidského organizmu na ně, při tom se však zřejmě vůbec neuvažuje o tom, že potkani se velice rychle stávají odolnými vůči jedům zatímco člověk ne. Většina potkanů je však „využívána" k výzkumu rakoviny. K tomu účelu se u potkanů cíleně pěstuje náchylnost k rakovině. Tato uměle vytvořená rakovina však na léčbu reaguje jinak než ta která se přirozeným způsobem vyvíjí u lidí. Proto se léčebné metody které většinou u pokusných potkanů zabírají, u člověka míjejí účinkem. V šedesátých letech dvacátého století se potkani začli v Anglii chovat jako domácí mazlíčci. Byl tam dokonce založen „Klub přátel potkanů" a anglická organizace na ochranu zvířat „Animus" vyhlásila v roce 1990 každé druhé úterý v únoru „Úterým potkanů".
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Zvířecí přátelé obohacují náš život
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one