Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi

potkani, papoušci, morčata...

Kikí a Safira

Kikí a Safira

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (122 | 82%)
Když jsem si morčinku přinesla domů a vypustila ho do připraveného chovného zařízení hodlala jsem uposlechnout rad z knížek a nechat ji alespoň půl dne v klidu. Morčinka byla z nového prostředí vyjukaná a táta mi tehdy řekl: „Vezmi si jí na gauč a nech jí ať se přitulí, vždyť až do teď byla se svou maminkou a sourozenci, cítila jejich teplo a tep a teď najednou je tu úplně sama."
Tátovu radu jsem uposlechla, morčinka si mě očichala, přišla blíž a nechala se nakonec i jemně hladit. Vydržela u mě dokud se nepočůrala a byla by na gauči i déle kdybych ji nedala do jejího domečku, bohužel jsem se musela jít učit zlomky. Takto jsme se s morčinkou seznámili. Už asi po třech hodinách v novém domově schroupala nějaké zrní a kousek jablíčka. Ještě ten den jsem ji vzala několikrát k sobě na gauč.
Velice rychle jsme si na sebe zvykaly, tátova rada byla výborná, a morčinka už tak za dva týdny reagovala na svoje jméno, říkala jsem jí Myška. Také pochopila, že když před ní položím ruku a druhou rukou přejedu po jejím zadečku může mi předníma tlapkama na ruku stoupnout a já ji pak druhou ruku podsunu pod zadní pacičky, samozřejmě, že někdy když ke mně nechtěla vycouvala z rukou a tak jsem ji nenutila. Tak do dvou měsíců co jsem ji měla se někdy stalo, že mě počůrala v takovém případě jsem ji vrátila do její nádrže, vždycky jsem při tom klidným hlasem opakovala průpovídky typu: „Ne, ne vyčůrej se doma, to se mi nelíbí Myšinko." Myšinka asi tak po dalších dvou měsících vymyslela sama od sebe způsob jak si „říct",že potřebuje vykonat tělesnou potřebu: velice jemně mi začala brát kůži do zoubků, ale při tom nikdy nekousla, jakmile jsem jí pak vrátila domů, vykonala potřebu a někdy se ke mně ještě vrátila. To se opřela předníma pacičkama o boudičku, natahovala ke mně čumáček a čekala až jí nabídnu dlaně na které si vleze abych ji mohla zvednout k sobě.

 Pět let dělala radost celé rodině, byla ochotná mazlit se se všemi a dokonce se nechávala hladit i od návštěv.
S kamarádkama které měly křečky jsme někdy v létě brávaly svoje miláčky „na pastvu" na trávníky mezi paneláky (tehdy ještě nebylo tolik zvykem nechávat všude volně pobíhat psy a dala se najít i místa od nich neznečištěná). V nízké trávě se nám zvířátka nemohla schovat a klidně se popásala.
O prázdninách jsme morčinku vozili s sebou na chalupu kde byla zahrada, také tam jsem jí „popásala", jednou jsem ji pustila příliš blízko záhonku jahod ve kterém se mi schovala, potom jsem musela dost dlouho čekat než ji uvidím, chytla jsem ji na okraji záhonku kde se pustila do jahody.
Jednou přinesla sousedka ukázat úplně malinké mládě králíka, bylo menší než morčinka a na zahrdním stolku jsme je postavili vedle sebe, králíček se nejdříve trochu bál, morčinka ho po chvíli začala lízat, králíček se uklidnil a dokonce jí lízání oplatil.

Morčinka byla za svůj život nemocná jen jednou, v pěti letech dostala zápal plic a i přes léčbu antibiotiky a oxiphylinem po šesti dnech umřela.
morče na rameni.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1092"
Zvířecí přátelé obohacují náš život
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one