Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi

potkani, papoušci, morčata...

Kikí a Safira

Kikí a Safira

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (122 | 82%)

Ochočování korely

Všechny práce v kleci a kolem ní provádíme denně přibližně ve stejnou dobu. Ptáci se našemu rytmu brzy přizpůsobí.

K ptákovi se nikdy nepřibližujeme potichu. Ptáci nehlučným bytostem příliš nevěří. Voláme a hvízdáme na něj když jsme na doslech a v jeho bezprostřední blízkosti s ním denně rozmlouváme.

Je vhodné několik hodin denně nechat v místnosti hrát rádio, aby si korelka zvykla na lidské hlasy.

Vyvarujte se prudkých pohybů a hluku v blízkosti ptáčka.

Zejména v prvních týdnech se před svou korelou neobjevujeme v nezvyklém oblečení například ve velkém klobouku a slunečních brýlích. Ptáčka by to zneklidňovalo.

Bázlivá korela na ošetřovatele prská. Uvidíte-li toto chování raději činnost v kleci přerušte a opakujte ji později.

Když vypozorujeme které potravě dává ptáček přednost, můžete ho na bližší kontakt zvykat nabízením oblíbené potravy. Nejprve zkrz mříže klece a když si ji začne brát můžeme pokročit dál a jeho oblíbenou potravu (klas senegalského prosa) si položit na ruku nejprve na hřbet a nyní nabízet už v kleci. Ptáci poměrně brzy pochopí, že hřbetem ruky je nemůžeme uchopit. Když ptáček začne důvěřovat a zobat z hřbetu ruky můžeme začít potravu pokládat na otevřenou dlaň. Při tom ptáčka voláme jménem a klidným hlasem na něj mluvíme. Spěch se při ochočování nevyplácí, ptačí důvěru si musíme získávat postupně a nenásilně. S tímto je vhodné začít tak po týdnu co ptáčka máme když už se u nás doma rozkoukal.

Ptáček který si vypěstuje silné pouto k člověku je rád  „ptačím princem" a bude zpravidla těžko snášet oblíbí-li si jeho „vyvolený" člověk ještě jiného nového ptáka.

Ptáky ani jiná zvířata nikdy neochočujeme tím způsobem, že je vyhladovíme a potom jim nabídneme jídlo na ruce. Mnohá zvířata by raději volila smrt hladem, než by na ruku přišla. Takovéto počínání je vlastně týráním zvířat.








Měla jsem jednu korelku Karlíčka, byla to samička jak se později ukázalo a byla naším nejpřítulnějším ptáčkem. Když jsem jí začala vypouštět z klece zprvu si chodila sedat ke mně ke stolu a s oblibou mi pila z hrnku. Ráda vytahovala brčka z nápojů a rozzobával je. Vypadalo to, že možná budu ptačím oblíbencem, ale asi tak po dvou měsících si vybrala maminku. S oblibou jí sedala na hlavu a na rameno, otírala se hlavičkou o bradu. Maminka vydržela při takovýchto sedánkách na Karlíčka dlouho mluvit a Karlíček velice rád poslouchal někdy na rameni i usnul a jindy se zase pokoušel krmit její ucho.
I když už měla korelka oblíbence vybraného, zachovala přízeň celé rodině. Někdy přilétla i k ostatním nechávala se ode mě nosit na rameni po místnosti. Její specialitou bylo, že když jsem jí nabídla bidélko vstoupila na něj a nechala se na něm buď dát do klece nebo na rameno. Na bidélko chodila nejspolehlivěji mě, ostatním častěji ulétla, tento zvyk zřejmě vznikl tak, že když při prvních proletech někdy spadla na zem nabídla jsem jí bidélko na které si sedla a já ji pak zvedla ze země. Ve věku dva a půl roku bohužel, snášela vajíčko které z nějakého důvodu nemohlo vyjít ven a i přes různé snahy (jemná masáž kloaky jedlým olejem a zahřátí infražárovkou) zemřela. Byla miláčkem všech a především mamky, ostatní naši ptáčkové ji také měli rádi a bylo vidět, že se jim po ní stýská, první měsíc po Karlíčkově smrti při proletování všichni jen posedávali na jedné kleci a ani se nehonili a nehráli si.
kiki karlik karluška na rameni.jpg
karluška vaří.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7020"
Zvířecí přátelé obohacují náš život
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one